Národní park Lake Manyara

Jezero Manyara vyplňuje úzký pás země na úpatí stěny Velké příkopové propadliny, kde zalesněné útesy převyšují mělké zásadité jezero o více než 600 m. Park měří jen 648 km², z toho asi dvě třetiny tvoří voda. Přesto se tu vejde pozoruhodná rozmanitost prostředí. Projdete bujným lesem napájeným podzemní vodou, pak loukami, akáciovým lesíkem až na břeh jezera a každá zóna ukrývá svůj díl zdejší zvěře.

Největší slávu parku přinesli lvi šplhající po stromech. V poledním žáru se natahují po vodorovných větvích akácií, což se dá s jistou spolehlivostí pozorovat jen na několika místech světa. Když je hladina jezera správná, zbarví se plameňáky do růžova a najdete tu i pelikány, čápy a množství dalších vodních ptáků. U vstupu skrývá les kočkodany modré a některé z největších tlup paviánů v Tanzanii.

Park je malý, a většina lidí mu proto věnuje půl dne, ne několik dní. Cesta se vine pod korunami stromů, míjí horké prameny a tůně plné hrochů a pak les ustoupí břehu jezera a jeho ptactvu. Mnoho itinerářů zařazuje Manyaru kvůli výhledům na cestě z Arushe do Serengeti a Ngorongora nebo ji spojuje s Tarangire. Oba parky pěkně kontrastují: jeden zelený a strmý, druhý suchý a otevřený.

Od června do října se zvěř pozoruje nejsnáze a stěna Riftového údolí se ostře rýsuje. Ptáků, mezi nimi plameňáků, je nejvíc ve vlhčích měsících. Kdo chce na severním okruhu přidat scenérii a rozmanitost, aniž by obětoval celý další den, tomu Manyara sedne a samotné výhledy na sráz zastávku ospravedlňují.