Sledování šimpanzů v Mahale a Gombe: praktický průvodce

Většina lidí si Tanzanii představuje jako otevřené pláně, akácie a velké kočky. Západ země je úplně jiný svět. Podél břehu jezera Tanganika se deštné hřebeny řítí přímo do čisté vody a dovnitř se dostanete jen po vodě nebo vzduchem. Tady probíhá sledování šimpanzů v Tanzanii a působí spíš jako tichá expedice než jako klasické safari.

Šimpanze tu chrání dva parky. Národní park Mahale Mountains je odlehlý, rozlehlý a divoký, s komunitou, kterou vědci sledují desítky let. Národní park Gombe Stream je malý a snáze dostupný a navždy ho spojuje jméno Jane Goodallové, jejíž trpělivé pozorování tu začalo v roce 1960 a změnilo to, jak svět chápe naše nejbližší příbuzné.

Žádný z parků nepřipomíná severní okruh, a právě o to jde. Žádné zástupy aut, žádný prach, žádné dlouhé jízdy. Jdete, posloucháte a čekáte, až vám les něco ukáže. Mnoho našich hostů říká, že hodina u šimpanzí rodiny jim zůstala v paměti déle než jakýkoli lev.

Volba mezi Mahale a Gombe závisí na čase, rozpočtu a na tom, jakou cestu chcete. Trek za šimpanzi v Mahale je z obou zážitků větší, divočejší a odlehlejší. Žije tu zhruba 800 šimpanzů a prostředí je dramatické: zalesněné vrcholy, pobřeží s bílým pískem a hrstka malých kempů. Je to cíl sám o sobě, ne rychlý doplněk.

Gombe je mnohem menší, patří k nejmenším národním parkům v Africe, a také tamní komunita šimpanzů je výrazně menší, zhruba sto jedinců. Jeho největším kouzlem je historie. Projít se místy, kde Jane Goodallová poprvé seděla na svazích nad jezerem, dává návštěvě váhu, jakou má málokterý zážitek se zvířaty. Trek za šimpanzi v Gombe se také snáze vejde do krátkého programu, protože se k němu dostanete z města Kigoma.

Pokud máte čas i rozpočet na skutečně odlehlý pobyt, bývá Mahale tou záživnější volbou, s delšími a klidnějšími dny a jezerem před prahem. Pokud vám chybí dny nebo vás nejvíc láká příběh výzkumu, je Gombe dobrá alternativa. Řekněte nám, kolik máte času, a upřímně poradíme, co vám sedí.

Do Mahale nevede žádná silnice. Většina cestovatelů letí z Arushe malým letadlem pravidelného charteru, což trvá zhruba čtyři až pět hodin včetně mezipřistání, a do kempu pak pokračuje lodí podél břehu jezera Tanganika. Lety jezdí v pevné dny v týdnu, proto se programy staví podle nich, a právě otázka, jak se dostat do Mahale a zda vám nevadí letět malým letadlem, je první, kterou je při plánování třeba vyřešit.

Gombe leží severně od jezerního města Kigoma a ani k parku nevede silnice. Do Kigomy se dostanete pravidelným letem a odtud pokračujete lodí podél břehu. Rychlá loď zvládne cestu zhruba za hodinu až hodinu a půl, pomalejší tradiční loď trvá výrazně déle, proto si ověřte, kterou váš program používá. Mnoho návštěvníků přenocuje v parku nebo poblíž, aby byl trek snazší.

Limity zavazadel v malých letadlech jsou přísné a obvykle vyžadují měkké tašky místo tvrdých kufrů. Podle toho balte a hlavní zavazadlo držte lehké. Protože lety nelze na poslední chvíli přeorganizovat, vždy doporučujeme rezervní noc na obou koncích této části cesty, aby vás zpožděné letadlo nepřipravilo o mezinárodní spoj.

Sledování je řízené, aby chránilo zvířata. Povolení ke sledování šimpanzů se kupují na osobu a na trek a váš organizátor je obvykle zařídí v rámci programu spolu s poplatky za park. Počty jsou malé a vždy vás doprovází strážce-průvodce. Poplatky zde neuvádíme, protože se mění, požádejte proto o aktuální nabídku na své termíny.

Pravidla jsou jednoduchá a přísně dodržovaná. Zůstáváte nejméně deset metrů od zvířat, což je dál, než mnoho lidí čeká, protože divocí šimpanzi se mohou nakazit lidskými infekcemi, třeba nachlazením a chřipkou, a ty mohou být pro celou komunitu smrtelné. Skupiny jsou malé, obvykle zhruba šest lidí, a váš čas se šimpanzi je po nalezení omezen asi na jednu hodinu.

Při pobytu u lidoopů musíte nosit roušku a strážci vám ji dají, pokud ji zapomenete. Nejezte ani nepijte v blízkosti šimpanzů, nepoužívejte blesk a nechoďte, pokud jste nemocní, ani s lehkým nachlazením. Strážci odmítnou každého, kdo vykazuje příznaky, a pravidlo platí i pro průvodce. Berte ho jako laskavost k lidoopům, ne jako obtíž.

Správa parků stanovuje minimální věk pro trek a v obou parcích se liší. V Mahale je minimální věk 12 let podle informací na naší stránce o zážitku v Mahale, zatímco v Gombe se obecně uvádí vyšší, kolem 15 let; před rezervací si to u nás vždy ověřte. Mohou děti za šimpanzi? Starší teenageři obvykle ano, mladší ne, a pravidlo není k vyjednávání.

Důvodem je částečně zdraví a částečně chování. Malé děti častěji přenášejí infekce a hůř vydrží celou hodinu tiše v lese. Pokud je v rodině dítě pod limitem, je lepším plánem klasické safari na severu nebo jihu, a odpočinek u jezera lze případně domluvit samostatně, pokud chcete všem dopřát klidné dny u vody.

Dospělí s některými zdravotními omezeními mohou často také jít, protože tempo řídí průvodci a skupina se pohybuje jen tak rychle jako její nejpomalejší člen. Buďte k nám upřímní ohledně kolen, srdce a dýchání. Raději plán přizpůsobíme vám, než abyste v polovině dopoledne zápolili se svahem.

Rána začínají brzy. Dřív, než se probudíte, vyrážejí stopaři najít šimpanze tam, kde přespali. Šimpanzi si každou noc staví nové spací plošiny a tato hnízda, spletená z větví vysoko v korunách, jsou pro stopaře první stopou. Když stopaři vysílačkou oznámí polohu, váš strážce vás povede lesními stezkami ke skupině.

Lidé se vždy ptají, jak dlouho trvá trek za šimpanzi, a upřímná odpověď je, že se to liší. Některé dny jsou šimpanzi vzdáleni jen dvacet nebo třicet minut. Jindy vylezli výš a cesta trvá dvě až tři hodiny každým směrem. Přičtěte hodinu s nimi a počítejte s dopolednem, někdy s větší částí dne, s pauzami po cestě.

Po setkání se skupinou začíná odpočet. Zážitek není představení. Zvyklí šimpanzi se dál probírají srstí, žerou, spí a hádají se, jako byste byli součást kulis. Můžete tiše sedět, zatímco matka s mládětem prochází pár metrů od vás, a pak deset minut sledovat dospělého samce, jak zírá do dálky, než se náhle prožene podrostem.

Častá obava zní: jakou kondici potřebuji? Nemusíte být atlet, ale musíte být zvyklí chodit několik hodin do kopce po nerovném terénu. Stezky mohou být strmé, úzké a kluzké od kořenů a sypké hlíny a vlhkost všechno ztěžuje. Nejlepší přípravou je pravidelná chůze do kopců před odjezdem a pomoct mohou i trekingové hole.

Vědět, co na sebe za šimpanzi, je opravdu důležité. Zvolte dlouhé kalhoty neutrální barvy, lehkou košili s dlouhým rukávem, pevné turistické boty s dobrým vzorkem a tenké rychleschnoucí ponožky. Dlouhé rukávy chrání před pálivými rostlinami a hmyzem. Vezměte si lehkou pláštěnku pro celoroční použití, klobouk a rukavice, pokud rádi při stoupání chytáte větve.

Vezměte vodu, malou lékárničku, repelent a pár svačin na dobu, než se k šimpanzům dostanete. Foťák mějte v nepropustném vaku. Stačí malý batoh s pláštěnkou. Parfémované přípravky nechte v kempu, protože silné pachy mohou rušit zvířata i ostatní ve skupině, a těžké objektivy nechte pryč, pokud není fotografování vaším hlavním cílem.

Nejlepší doba na sledování šimpanzů je obvykle sušší polovina sezony, zhruba červen až říjen, i když naše stránka o destinaci Mahale uvádí, že nejsnadnější chůze je od května do října. V těchto měsících jsou stezky pevnější, jezero klidné a šimpanzi se často krmí níž na svazích, když u břehu zrají plody, takže treky bývají kratší.

Deště les úplně nezavírají. Zhruba od listopadu do března šimpanzi často stoupají výš a treky mohou být delší a strmější, s častými odpoledními přeháňkami. Na oplátku dostanete svěží les, klidnější stezky a méně dalších návštěvníků. V dubnu a květnu je déšť nejsilnější, několik kempů se zavírá a pokud nemáte zvláštní důvod, obvykle doporučujeme jiné měsíce.

Divoká zvířata se řídí vlastním kalendářem, berte proto vše uvedené jako tendenci, ne slib. Zvyklé skupiny byly pozorovány v každém měsíci roku. Čím pružnější termíny a čím víc dní na trek si vyhradíte, tím větší je šance na klidné a blízké setkání v kterékoli sezoně.

Chování šimpanzů je důvod, proč lidé přijíždějí. Vzájemné probírání srsti je pojivem jejich společnosti a často uvidíte dvojice a malé skupinky, které si dlouhé klidné chvíle prohledávají srst. Záleží na postavení: můžete vidět, jak se podřízený přibližuje k dominantnímu samci s řadou podřízených zachrochtání, nebo náhlou ukázku síly s naježenou srstí a třesením větví.

Naslouchejte stejně jako se dívejte. Dlouhé stoupající výkřiky se nesou lesem a pomáhají rozptýleným skupinám najít se. Bubnování rukama o opěrné kořeny je další způsob, jak poslat zprávu přes les. Někdy je uslyšíte dřív, než něco spatříte, a stopař se zastaví, nakloní hlavu a změní směr.

V Mahale a Gombe vědci zaznamenali používání nástrojů, například oškubávání proutků k lovu termitů z hnízd, používání listů jako houbiček nebo rozbíjení tvrdých ořechů kameny. Při vaší návštěvě to možná neuvidíte, protože to závisí na sezoně a skupině, ale je to část důvodu, proč tato místa mají tak velký význam. Mezi dalšími primáty můžete potkat guerézy červené, kočkodany modré a paviány.

Jezero Tanganika je nejdelší sladkovodní jezero světa a je překvapivě čisté. Po ranním treku se odpoledne v Mahale točí kolem vody. Šnorchlování nad skalnatými útesy odhaluje hejna cichlid, malých ryb, které nikde jinde na světě nenajdete, v barvách soupeřících s korálovým útesem. Můžete také pádlovat, plavat, rybařit nebo se plavit podél pobřeží na tradiční lodi dhow.

Večery jsou tiché a bosé. Kempy jsou malé a večeře se často podává na pláži, s lesem stoupajícím za vámi do tmy a s lampami rybářských lodí třpytícími se na vodě. Mobilní signál takřka není, žádný provoz a elektřiny málo, jen co kemp vyrobí, což mnoho hostů po dlouhé cestě překvapivě uklidňuje.

Kromě šimpanzů a opic žijí v západních lesích antilopy bushbuck, hroši u pobřeží, krokodýli v ústích řek a široká škála lesních ptáků včetně zoborožců a strdimilů. Za svítání sledujte pláž, kde stopy mohou prozradit, kdo se tu v noci procházel, a za soumraku naslouchejte lesnímu sboru.

Jen málokdo letí do západní Tanzanie pouze kvůli lidoopům. Mnozí se rozhodnou sledování šimpanzů spojit se safari, buď na severu, nebo v jižní a západní divočině. Klasický vzorec je strávit pár dní v Serengeti a Ngorongoro, pak letět z Arushe na západ na čtyři nebo pět dní k jezeru a skončit odpočinkem na pobřeží Indického oceánu.

Pokud dáváte přednost divočejší a klidnější krajině, leží národní park Katavi blízko Mahale a přirozeně s ním tvoří západní okruh, s obrovskými hroší tůněmi a stády buvolů v období sucha. Ruaha a Nyerere na jihu přidávají pěší safari a plavby lodí. Naši specialisté na itineráře vám ukážou, jak se tyto části doplňují a kolik nocí si každá zastávka zaslouží.

Praktická poznámka: protože lety jezdí v pevné dny, celá cesta závisí na jejich rozvrhu. Nejprve naplánujte šimpanzí část a safari přizpůsobte jí, ne naopak. Počítejte s rezervním dnem před mezinárodním letem domů a myslete na tempo. Několik přeletových zastávek za sebou může být vyčerpávajících, proto je pořádný odpočinek u jezera bonus.

Je setkání se šimpanzi zaručené? Ne, a kdo vám tvrdí opak, nemluví na rovinu. Jsou to divoká zvířata ve velkém lese. V sezoně jsou setkání velmi spolehlivá, zvlášť při dvou dnech sledování, ale skupina se může přesunout mimo dosah nebo může bouře zadržet všechny v kempu. Raději přijedete s klidným očekáváním než se slibem, který les nemůže splnit.

Odpovědná praxe začíná u pravidel. Dodržujte deset metrů odstup, noste roušku, zůstaňte doma, pokud jste nemocní, a mluvte tiše. Vybírejte malé kempy, které zaměstnávají místní lidi, nakupují potraviny v okolí a pečlivě nakládají s odpadem, a ptejte se, jak hospodaří s vodou a energií. Vezměte si lahev na doplňování, protože plastové jednorázovky nepatří do křehkého prostředí jezera.

Věnujte čas rozhovorům s průvodci a stopaři. Znají jednotlivé šimpanze jménem i povahou a jejich příběhy jsou nejlepším suvenýrem z cesty. Spropitné dejte jako každému průvodci na safari podle pokynů, které vám pošleme před odjezdem. A nakonec si připomeňte, proč je ta hodina tak krátká: respekt k tomuto limitu udržuje lidoopy zdravé pro dalšího návštěvníka.